Články

Distanční vzdělávání

čtvrtek 6. 5. 2021

Distanční výuka – vlastní zkušenosti

Je Covid „u konce s dechem“? To je těžká otázka. Již jednou jsme si mysleli, že se vše vrátí do normálu. S optimismem jsme zahájili školní rok 2020/2021, ale netrvalo to dlouho a vrátili jsme se k výuce, která nese označení distanční výuka. Školy k ní přešly za situace, kdy nebylo možné, aby žáci byli osobně přítomní ve škole. Narůstající čísla nakažených, rostoucí počty hospitalizovaných a bohužel i narůstající počty zemřelých – to vše zasáhlo nejen školy, ale celou společnost. Nyní jsme v situaci, kdy se školy, alespoň částečně, vracejí k prezenční výuce a kdy je čas se zamyslet nad tím, zda jsme celou situaci zvládli, kde jsou naše slabá místa a co bylo přínosem. Analýza bude nutná, ale nesmí zůstat jen u ní. Musíme se poučit a v rámci možností být připraveni na takové či podobné situace, kdy je třeba zajistit kvalitní výuku právě touto distanční formou. U odborných škol je to opravdu problém, protože teoretická výuka je silně podporována praktickou výukou – výukou v laboratořích, odborných učebnách a dílnách.A dovednosti, získávané právě touto praktickou výukou, je nemožné nahradit distanční formou.

V neposlední řadě je možné distanční formu zařadit i do normální výuky. Je možné tak pracovat nad rámec platných ŠVP nejen s talentovanými žáky, ale také s těmi, jejichž pracovní tempo je pomalejší, mají různé dysfunkční poruchy nebo v důsledku například nemoci zameškali výuku. Jsem přesvědčen, že potenciál distanční výuky není na našich školách plně využit.

Distance – podle slovníku cizích slov jde o vzdálenost nebo odstup. Je to běžně používaný termín a každý mu rozumí. Ve spojení s výukou, tedy „distanční výuka“, označuje takový způsob výuky, který probíhá na dálku, kdy žáci nejsou v daném čase přítomní ve škole. Výuka za přítomnosti žáku je výukou „prezenční“, kdy jsou učitel a žáci v přímém kontaktu a sdílejí jeden prostor (třídy, dílny…) v určitém čase. A právě tato „distance – vzdálenost“ učitelů a žáků byla vyvolána nutnými opatřeními v důsledku vzniklé situace.

Poprvé jsme na distanční způsob výuky přešli v březnu roku 2020. A byl to přechod poměrně rychlý bez možnosti přípravy na nadcházející způsob výuky, a to nejen u žáků, ale také u učitelů.

V naší zemi se mnohdy za počátek této formy vzdělávání uvádí rok 1991, a to především jako nové formy vzdělávání dospělých. Díky tomu, že naše škola byla vybrána v roce 1990 do projektu zavedení neuniverzitního vysokoškolského vzdělávání, z čehož později vznikl nový stupeň vzdělávání, tzv. vyšší odborné vzdělávání, jsem absolvoval několik pobytů v zahraničí. Především to bylo Nizozemí a Anglie, kde tyto formy vzdělávání již byly zavedeny. Osobně jsem viděl využití v tzv. kombinované formě, kdy se právě distanční forma kombinuje s prezenční, která má spíše charakter práce v laboratořích, odborných učebnách a v neposlední řadě jde o konzultace studentů s vyučujícími.

Na distanční způsob vzdělávání nebyly v naší zemi podmínky, především chybělo potřebné technické vybavení. Naše škola měla výhodu v existenci výpočetního střediska, kdy zásluhou RNDr. Ing. Jiřího Boltíka, CSc. a jeho týmu a za podpory ředitele školy Ing. Bedřicha Peška se problematika práce na počítači (programování, řešení úloh z elektroniky atd.) stala předmětem výuky, což vedlo k tomu, že řada učitelů uměla s výpočetní technikou pracovat. Na počátku devadesátých let se nám podařilo zapojit do metody e-learningového vzdělávání. Ve spolupráci s ČVUT Praha za vedení Ing. Pavla Přívětivého jsme začali na škole připravovat některé části výuky právě touto formou. Bylo potřeba zvládnout tvorbu učebních materiálů. Následně jsme zavedli systém Moodle, jehož výhodou bylo to, že systém je volný, a tudíž byl pro školu přístupný.

Je mimo jakoukoli pochybnost, že právě distanční forma vyžaduje kvalitní výukové materiály v elektronické formě. Vyžaduje kvalitní a spolehlivé technické vybavení jak na straně učitele, tak na straně žáků.A ani to nejlepší technické vybavení nezajistí kvalitní výuku, pokud nebudeme mít dostatečně rychlé připojení.

Během využívání distanční formy vzdělávání jsme na škole využívali obou jeho forem, tedy formy synchronní a asynchronní. Synchronní výuka znamená, že výuka probíhá sice na různých místech, učitel nemusí vždy učit ze školy, žáci jsou doma, ale vše se děje ve stejný čas. Na škole je to dáno rozvrhem hodin. Asynchronní výuka znamená, že stejně jako u synchronní výuka se vše děje na různých místech, ale také v různém čase. Do jisté míry je to výhodné pro žáky, protože si mohou studovat v čase, který jim vyhovuje. Na učitele klade tento způsob distanční výuky značné nároky, protože musí připravit, případně mít k dispozici, kvalitní studijní materiály. Důležitým doplňkem asynchronní výuky jsou konzultace buď v daném, nebo dohodnutém čase.

A nyní mé vlastní zkušenosti.

Vzhledem k tomu, že jsem se vždy snažil o využívání výpočetní techniky ve výuce a především o tvorbu učebních materiálů, přivítal jsem zavádění e-learningu na škole. Během „předcovidové“ doby jsem připravil řadu materiálů pro výuku mých předmětů. Tyto materiály byly přístupné žákům na Moodle. Z hlediska distanční formy výuky se jednalo o asynchronní způsob vzdělávání. Látka byla vysvětlena ve vyučovací hodině a elektronické materiály sloužily především a) k rozšíření probrané látky, b) jako pomoc pomalejším žákům a c) těm, kteří z důvodu nemoci chyběli delší dobu ve škole. Uvedený systém poskytuje řadu výhod a pro učitele hlavně přehled o přístupu žáků – kdy byl žák připojen, jako dlouho a co právě dělal. V neposlední řadě i rodičům – stalo se mi, že při schůzkách SRPŠ mne navštívil otec spolu se svým synem s tím, že probírám látku, kterou se syn nemá z čeho učit. Usoudil jsem tedy, že syn má zájem o daný předmět a zápisy z výuku mu zřejmě nestačí. Ale to hlavní bylo, že se „nemá z čeho učit“.I otevřel jsem před otcem a jeho synem Moodle, ukázal jsem mu materiály pro daný předmět a následně pak přehled přístupu žáků – jeho syn se za celou dobu ani jednou do systému nepřihlásil a daný materiál neviděl. Přiznám se, že mi bylo otce i líto – najednou před učitelem poznal, že mu jeho syn lže. Jakmile tedy vypukla první vlna distanční výuky, měl jsem poměrně dostatek elektronických učebních materiálů.

Další velkou výhodou pro vedení distanční výuky v našich podmínkách bylo to, že jsem po mnoho let v maximální možné míře využíval při výuce interaktivní tabuli.A v čem se projevila tato výhoda? Zavedením systému MS Teams jsem vlastní výuku vedl právě s využitím interaktivní tabule přes sdílenou obrazovku se všemi přítomnými žáky. Ano, jde o frontální systém výuky, ale nepatřím k těm, kterým se při vyslovení pojmu „frontální výuka“ dělá mdlo – v odborných předmětech, kdy jsou probírány základy daného oboru, má tento způsob výuky své místo. Žák naší školy musí zvládnout řadu schémat elektronických obvodů – nakreslit, vysvětlit a mnohé i spočítat. Pokud vidí učitele, jak dané schéma kreslí a vysvětluje funkci, najde si cestou k tomu, aby schéma sám nakreslil právě na základě pochopení vlastní funkce. Nebere tedy schéma jako obrázek, který se „musí“ naučit zpaměti. Stejně tak při odvozování potřebných vztahů může žák sledovat celý myšlenkový postup učitele a nemusí bádat nad tím, která úprava byla právě provedena a kde se vzal následující vztah. Navíc má možnost vznést dotaz, já mohu problém vysvětlit, doplnit o další úpravu, vrátit se zpět atd.

Ze skupiny (třídy) si vždy zvolím tzv. mluvčího, se kterým komunikuji. Během výkladu nemám možnost sledovat tempo žáků, takže dotyčný mluvčí mne požádá, abych chvíli posečkal. Během vlastní výuky se občas obrátím na některého žáka s dotazem, abych měl průběžnou kontrolu jeho fyzické přítomnosti u počítače a abych si mohl ověřit porozumění právě probírané látce. Je to důležitá zpětná vazba.

V kabinetu, který právě obývám, jsem si vybudoval pracoviště pro zapojování různých elektrických obvodů, pájení a hlavně měření. Před několika lety jsem se zapojil do kroužku Zábavná elektronika, který vedli dva kolegové. Je určen především pro žáky prvních ročníků, kteří se tak seznamují nad rámec vlastní výuky se základními elektronickými součástkami a vytvářejí z nich jednoduché i složitější elektronické obvody. Právě z tohoto pracoviště mám možnost praktickými ukázkami s využitím kamery demonstrovat žákům některé základní jevy s tím, že můžeme provádět i měření na jednoduchých obvodech – kamera snímá displeje měřicích přístrojů, žáci si odečítají naměřené hodnoty, zapisují do tabulky a následně pak vyhodnotí. Některé zajímavé jevy je možné zobrazit na osciloskopu a kamerou snímat a přenášet žákům na obrazovku. To vše v systému MS Teams.

Z jednotlivých předmětů zadávám žákům různé úkoly s termíny jejich vypracování. K tomu opět používám MS Teams. Většinou jsou tyto úkoly zadávány v rámci cvičení, kdy bychom zadané úkoly řešili během výuky ve třídě nebo odborné učebně. Respektuji to, že vzniklá situace není pro žáky příjemná, proto hodiny cvičení beru jako konzultace k zadaným úlohám, které by měli žáci řešit právě v době cvičení.A mohu s radostí konstatovat, že v některých třídách s některými žáky jsou tyto konzultace opravdu výborné a mne těší, že se o probíranou problematiku zajímají. Snažím se je neustále vést k tomu, aby kladli otázky, protože kdo klade otázky, chce se něco dovědět, chce něco nového poznat, chce dané problematice porozumět – zkrátka něco skutečně chce.

Ověřování znalostí řeším písemnými pracemi. Opět zadání zveřejním v daný čas ve složce Úkoly na MS Teams s vymezeným časem. Vypracované řešení pak žáci uloží do dané složky. Já si pak všechny práce stáhnou a pomocí tabletu s perem opravím a zapíši známky. V případě potřeby uvedu řešení nebo je projdu se zájemci a případně s těmi, kteří nejsou spokojeni s hodnocením.

Nově vytvářené soubory ukládám buď na Moodle, nebo na MS Teams. V minulosti jsem řadu svých materiálů na Moodle doplnil o flash_animace určitých postupů řešení nebo konstrukcí. Bohužel podpora daného formátu skončila, takže jsem „zahodil“ spoustu hodin poměrně náročné práce. Ale animace jsou v řadě případů výhodné pro pochopení probírané problematiky, proto jsem „oprášil“ starší soubory vytvořené v PowerPointu, upravil je a vytvořil také nové. Žákům je dávám jednak na Moodle a jednak do složek dané třídy na MS Teams.

Žáci mají dostatek možností komunikace se mnou. Mohou požádat o mimořádnou konzultaci. Pokud něčemu nerozumí, mohu pro ně připravit vhodný text, který objasní problém. Bohužel zatím s minimální odezvou – v tomto směru hledám cestu k zlepšení.

Co na závěr? Z pohledu učitele vidím několik problémů, které jsou dosti podstatné. Distanční výuka vyžaduje určitou vyspělost žáků. Především jde o organizaci času – čas na práci a čas na odpočinek. Je mojí, ale nejen mojí zkušeností, že se žák na začátku vyučovací hodiny přihlásí, ale jestli je zapojený aktivně ve výuce, dělá si poznámky, sleduje výklad, to zkontrolovat nemohu. A v odborných předmětech, kdy probírám novou látku, není čas prověřit všechny žáky třídy. Problém při písemkách je jasný – nezabráním opisování. Žáci se propojí pomocí jiných systémů a výsledek není řešení jednotlivce, ale je to skupinové řešení. Často o tom se žáky mluvím, předvedu i nezpochybnitelné důkazy: několik žáků má v řešení stejnou chybu, uvádějí stejné „nesmysly“, ale těžko dokázat, kdo je autorem a kdo tím opisujícím. Stejně tomu tak je u zadaných cvičení. Snad nejopotřebovanějšími klávesami na klávesnicích mnohých žáků jsou kombinace Ctrl_C – Ctrl_V. Z toho plyne, že aby bylo hodnocení validní, je třeba mít morálně vyspělé žáky, kteří mají svoji čest a nesníží se k takovým podvodům. Jsem rád, že v každé třídě, ve které učím, takoví žáci jsou. S těmi je radost pracovat a je jedno, jestli distančně nebo prezenčně. Pokud bych si měl vybrat, pak jednoznačně preferuji prezenční výuku – v prvních ročnících střední školy zcela určitě. Neodpustím si ještě jednu poznámku. Díky distanční výuce se na mnoha školách výrazně zlepšilo vybavení, stejně jako u mnohých žáků. Pokud by tento trend pokračoval a vláda a také celá společnost by již skutečně začala preferovat kvalitní školství, pak si dovedu představit smysluplné využití zkušeností z distanční formy vzdělávání. Bylo by skvěle na této úrovni rozvíjet spolupráci základních škol se středními školami, středních škol s vysokými a jednotlivých škol navzájem. Často hořekujeme nad tím, že se málo věnujeme nadaným žákům. Distanční forma ukázala, že by nebylo problémem propojit např. střední školu s vysokou a vést distanční formou nějaký kurz například z oblasti nových technologií, programování, robotiky atd. A jak skvělé by bylo propojení s odborníky z praxe. Na každé škole se najde nějaký vynikající učitel, který by mohl touto formou vést nějaké hodiny na jiných školách. Těch možností je opravdu hodně, jen chtít.

Myslím si, že učitelé prakticky na všech školách připravili dostatek výukových materiálů, nabídli pestré formy vedení vlastní výuky. Žáci tedy nejsou bez výběru. Arabové mají takové přísloví: „Koně můžete přivést k vodě, ale nemůžete ho přinutit pít“. Je tedy na svobodné volbě našich žáků, jestli se chtějí této „vody znalostí“ napít – nutit je nemůžeme a já ani nikoho k učení nutit nechci a nebudu.

Miroslav Zapletal

6. 5. 2021   Ing. Lukáš Štědrý

Další články, které by vás mohly také zajímat

Příprava k maturitám vrcholí

Příprava k maturitám vrcholí

Studenti se připravují ke zkoušce z dospělosti doma při on-line konzultacích nebo nyní již ve škole individuálně v malých skupinkách. Samostatně si domlouvají konzultace v laboratořích, kde již vědí, co chtějí dělat. Je radost pro učitele pomáhat při řešení problémů, se kterými do školy přicházejí. Teď nezbývá než doufat v úspěšné zakončení jejich úsilí. Každý učitel v naší škole si ...

Krajské kolo soutěže v programování

Žáci naší školy se zapojili do kategorií programování a programování webu a obsadili ve svých kategoriích pěkná umístění.

Ve čtvrtek 22. dubna proběhlo krajské kolo soutěže v programování. Kvůli aktuální situaci letošní ročník proběhl online. Soutěžilo se v kategoriích programování, programování webu a programování mikrořadičů. V kategorii programování webu měli soutěžící za úkol naanimovat semafor a naprogramovat vlastní ...

Vítězství Dne Země

22. duben se už od roku 1970 slaví jako Den Země - celosvětová akce zaměřená na propagaci a podporu životního prostředí.

Soutěžní video Pardubický kraj připravil pro tuto příležitost řadu soutěží. Jednou z nich byla soutěž o nejhezčí video o přírodě s osvětovým obsahem, které jsme se za SPŠE a VOŠ Pardubice zúčastnili. Soutěž byla vyhlášena 8. 3. a videa musela být odevzdána do 31. 3. Krátká doba? Tým ve složení Vojtěch ...