Články

PROJEKT 3D TECHNIQUES II.

neděle 3. 12. - sobota 9. 12. 2017

STUDIJNÍ AKTIVITA – LEARNING/TEACHING/TRAINING ACTIVITY

ŠVÉDSKO, VAGGERYD, SCHOOL FENIX

Naše cesta do Švédska začíná na hlavním nádraží v Pardubicích, kde se nás většina schází v sobotu po obědě. Vlakem odjíždíme do Prahy, tam se k nám postupně přidávají ostatní. Po ujištění, že jsme všichni, se vydáváme autobusem směrem Berlín. Sice trochu unavení, ale pořád natěšení přijíždíme na místní autobusové nádraží, kde nás čeká tříhodinové čekání na další autobus. Trvá to skoro věčnost, ale konečně už míříme směrem Jönköping.

CESTA

Jakmile se další den po skoro čtrnáctihodinové cestě vypotácíme z autobusu, už na nás mává Brigita – vedoucí projektu ve Švédsku.I přes to, že jsme rozlámaní a rozespalí, všímáme si několika hezkých děvčat, která postávají kolem ní. Později zjišťujeme, že jsou to naše hostitelky, u kterých pět z nás bude bydlet. Odkládáme kufry buď do auta, nebo do hotelu a vydáváme se na krátkou úvodní prohlídku města. Abychom si prohlídku mohli vychutnat, stavujeme se ještě předtím na večeři.A na co jiného než na typické švédské masové kuličky, které prosluly také díky restauraci v obchodních domech IKEA. Po večeři následuje již zmíněná prohlídka města, které je nádherně vánočně vyzdobené. Pomalu se začíná schylovat k večeru, a tak se někteří vydávají do hotelu, kde budou ubytovaní. Ostatní nasedají do auta nebo vlaku a jedou do rodin, kde budou celý týden bydlet.

PŘIVÍTÁNÍ V JONKOPINGU

Dalšího dne v pondělí se po 8. hodině postupně scházíme ve škole Fenix ve Vaggerydu, který se nachází asi půl hodinky cesty od Jönköpingu. Ve škole potkáváme naše švédské i slovenské projektové týmy. Po krátkém přivítání si prohlížíme školu, což je pro nás úžasný zážitek. Už při vstupu hlavním vchodem si nepřipadáme jako ve škole, ale v nějaké prozářené zahradě. Chybí už jen zpívající ptáci. Uprostřed chodby se tyčí krásný zelený strom. Všude okolo si prohlížíme různé druhy zeleně, mezi kterými jsou umístěny stolky se židlemi, kde si žáci mohou poklábosit, studovat nebo se najíst. Jednoduše ideální místo pro „fiku“, což je švédské pojmenování pro přestávku na kávu, při které se obvykle podávají koláče nebo sušenky. Uprostřed této haly plné zeleně je dvoupatrová knihovna spojená se studovnou. Po stranách haly jsou 2 menší chodby vedoucí k jednotlivým třídám, které připomínají naše, i když interaktivní tabule pochází od jiných firem. Tím ale naše cesta nekončí, protože školu netvoří jen jedna budova, ale dvě. V té druhé, která je novější, se nachází tělocvična upravovaná i pro kulturní vystoupení a odborné učebny. Nejvíce nás asi zaujala místnost, ve které se místo lavic a židlí nacházelo velké množství strojů, se kterými se tu žáci učí obrábět kov i dřevo. K obědu jsme dostali maso a brambory nakrájená na malé kostičky. Po chutném obědě představují zúčastněné týmy svou zemi, město a kulturu formou krátkých prezentací. Domlouváme se na programu na tento týden a poté následuje lekce švédštiny. Abychom se trochu odreagovali, přesouváme se na večer do tělocvičny, kde hrajeme volejbal a basketbal. Po sportování se někteří vydávají zpět do Jönköpingu do hotelu a ostatní zpět do rodin.

FENIX - ŠKOLA

Následující den se opět scházíme s ostatními ve škole a začíná dopolední program, kdy plníme hlavní úkoly projektu - tvorba školních pomůcek. Na rozdíl od minulého roku nestavíme 3D tiskárny, ale kompletujeme  školní pomůcky ze součástí, keré účastníci projektu vymodelovali a vytiskli v mateřské škole. Účastníci s velkým zaujetím kompletují reproduktor, elektrodynamický měnič, stejnosměrný model motoru, spalovací motor v8, robotické ruce, rotující krychle a další. Kompletace některých pomůcek je relativně jednoduchá a rychlá, ale jsou tu i výrobky, které jsou velice pracné. Například je to robotická ruka, která kromě pospojování dílů dohromady vyžaduje napojení elektrických zařízení s řídící deskou, kterou představuje Arduino MEGA. Tím ale práce na ruce nekončí. Je ještě potřeba napsat program, který bude přijímat signál z dvou ovládací joysticků a ovládat samotnou ruku.A během toho ještě někteří z nás pomáhají Švédům s opravou jejich 3D tiskárny, na které budou dotištěny zbývající díly k pomůckám. Usilovnou práci a zaujetí tvůrců nedokázal rozptýlit ani příchod pěkných děvčat. Přilákat nás dokázala jenom vůně školního oběda. Po něm se zase vracíme k práci na projektu. Práce jsou většinou dokončené před 4. hodinou odpoledne, a tak ze školy odjíždíme na Prison Island do města Huskvarna. Nikdo pořádně neví, co nás čeká, a tak jsme plni očekávání. Když dorazíme na místo, zjišťujeme, že se jedná o jakousi hru, která připomíná pořad v televizi jménem Pevnost Boyard. V budově se na jednom podlaží nachází několik desítek dveří a za každými se ukrývá nějaký úkol. Jedná se o úkoly vyžadující taktické nebo logické myšlení nebo fyzickou zdatnost. Vytváříme tří až čtyřčlenné týmy a vyrážíme do boje. Vždy si při vstupu do místnosti musíme označit naši týmovou kartu, na kterou se nám po dokončení místnosti načtou získané body. Jednotlivé úkoly jsou časově omezeny, takže není možné dělat jeden úkol nekonečně dlouho. Po dvou hodinách je hra za námi a můžeme porovnat výsledky jednotlivých týmů mezi sebou. Hru jsme si opravdu užili, a protože byla místy náročná, dostáváme pořádný hlad. Proto míříme do nejbližší restaurace ležící hned přes ulici a objednáváme si hamburgery. Po tom, co jsme zahnali hlad, odcházíme každý svým směrem do svého ubytování, abychom se dobře vyspali a nabrali energii na další den.

POMŮCKY, HUSKWARNA

Středeční dopoledne se zúčastňujeme vyučování práce v programu Solid Works. Sami si program zkoušíme a modelujeme hrací kostku. Zjišťujeme, že práce v programu je velice podobná ostatním 3D programům, a tak někteří ke kostce přidávají textury, animace anebo ji umisťují do nějakého prostředí. Dopoledne uteklo jako voda a už zase míříme na oběd. Dnes máme k obědu guláš na švédský způsob a palačinky. Poté následuje odpolední program, který je stejný jako v úterý. Dokončujeme práci na školních pomůckách. Po jejich dokončení odcházíme ze školy. Nemáme žádný pevně stanovený program, a tak společně se Švédy a Slováky jedeme vlakem do Skillingarydu na společnou večeři. Objednáváme si pizzu a naši stateční kamarádi ze Slovenska si do dvojic objednávají dokonce rodinnou verzi. Za nedlouho ale zjišťují, že pizza je opravdu obrovská, a tak si ještě její velkou část vezou domů na další den. Tedy původně chtěli, jenom ji nakonec v restauraci zapomněli. Po večeři zaskočíme nakoupit nějaké jídlo do místního obchodu a každý míříme do svého ubytování.

SOLID WORKS

Další ráno sice začíná stejně jako předchozí dny ve škole, ale nezůstáváme zde dlouho. Po chvilce přijíždí dvě dodávky a my spolu se Švédy odjíždíme na celodenní výlet. První zastávkou je losí farma, kde se také potkáváme s našimi slovenskými kamarády, kteří cestují svým malým autobusem. Společně si potom prohlížíme farmu. Větvičkami, které jsme při vstupu dostali, přilákáme a krmíme losy. Můžeme se s nimi také vyfotit. Po krásné hodince strávené s losy, navštívíme zdejší obchůdek se suvenýry, které jsou z velké části tvořeny motivy losů. Dostáváme zase hlad, a proto odjíždíme na oběd do zdejšího fastfoodu zvaného MAX - na co jiného než na hamburger, ale tentokrát vyrobený ze švédských surovin. Po obědě je naším cílem prohlídka Jönköpingu. Během cesty ale trochu odbočíme z naší trasy po rychlostní silnici a jedeme obdivovat krásy malých vesniček a krajiny, která je obklopuje. Cestou nás okouzlují typické červené švédské domečky. Po pár minutách jízdy se před námi rozevře překrásné jezero, které je obklopeno malebnými domky. Je to pohled jako z pohádky. Odbočka stála opravdu za to a my se vracíme na naši plánovanou trasu. V Jönköpingu vystupujeme z autobusu a ve skupinkách se vydáváme na svou vlastní poznávací cestu po městě. Naším úkolem jsou fotografické a videové záznamy, materiál pro pozdější prezentace a video o LTTA.

VÝLET – LOSI, ČERVENÉ DOMKY, JONKOPONG

Pátek je naším posledním dnem ve škole Fenix. Dopoledním a vlastně i jediným programem pro dnešní den je závěrečný meeting. Na něm vyplňujeme dotazníky zjišťující přínos projektu pro naše profesní i jazykové znalosti a potom nám ředitel tamní školy předává certifikáty o účasti na LTTA. Každý z nás dostává dárek v podobě tašky naplněné švédskými sladkostmi a pěkným perem s názvem školy. Pero funguje i jako ukazovátko a dotyková tužka zároveň. Opravdu pěkný dárek. Následuje loučení se švédskými a slovenskými kolegy. Už se pomalu ozývá hlad a my jdeme na poslední oběd v této škole, ke kterému máme takos. Po obědě každý vyráží po vlastní ose. Někteří jedou zpět do Jönköpingu, aby si doprohlédli zbytek města. Pár z nás se také vydává na cestu do národního parku Mosse. Ten je opravdu nádherný se svými rašeliništi a rostlinami typickými pro tajgu. Večer tráví každý po svém. Někteří v hotelu nebo ve městě, jiní se svými hostitelskými studenty. 

ROZLOUČENÍ

A už jsme na konci týdne. Autobus odjíždí až večer, a tak tento poslední den tráví každý po svém. Všichni se snaží si užít Švédsko do poslední kapky. Jediným pevně daným termínem je sraz v 17:30 na autobusovém nádraží, odkud nám jede autobus směr Berlín. Před sedmou hodinou večer autobus přijíždí a my se vracíme po stejné trase domů.

Projektovou aktivitu ve Švédsku jsme si všichni do poslední kapky užili. Nejen že jsme si zlepšili odborné znalosti v 3D modelování a sestavování školních pomůcek, ale také jsme dostali možnost si procvičit angličtinu formou reálné komunikace s ostatními. Tento způsob procvičování cizího jazyka je nejlepší a nejefektivnější a člověk při něm zjistí, jestli jazyk opravdu umí, anebo si jen myslí, že ho umí. Kromě nabytých znalostí, jsme zde také poznali švédskou kulturu, která je v mnohém podobná naší. Získali jsme mnoho nových přátel, se kterými jsme si užili mnoho zábavy. Poznali jsme malebnou švédskou krajinu a architekturu. Kdyby bylo potřeba shrnout celý tento Erasmus ve Švédsku do pár vět, zněly by asi takto: Učit se novým věcem je důležité, cestovat je fascinující, poznávat nové lidi je úžasné, zjišťovat, že i ostatní národy jsou jako my, je osvobozující. Jakmile se ale všechny tyto věci spojí do jednoho týdne, je to neuvěřitelný zážitek, který opravdu stojí za to.

Filip Oborník, žák 3.E

21. 12. 2017   Ing. Zdeněk Cach